Co jsem se naučil v politice? Že je dobré mít vždy nastudované, o čem se bavíme. Že nemusím všemu rozumět a být všude. Že je fajn říkat nevím a ptát se na věci, kterým nerozumím. Že je dobré si občas orazit, nedělat vůbec nic. A především to, co mě už dávno naučil seriál Městečko Twin Peaks – sledovaný nejprve na notně ohraných školních VHS – už před nějakými 25 lety: „The owls are not what they seem.“ A tak ne každý politický kamarád je skutečně kamarád. Ne s každým konkurentem musíte být na nože. Blbci i blbky jsou všude a lidsky zajímavým člověkem umí překvapit i strašidelná partaj.
I proto mi přijde zbytečné, smutné a dost problematické hrocení mezi SPOLU (+ zbytkem světa) a ANO. Rozhodně dle mého tudy nevede nepřijatelná dělící linka, a s ohledem, jak se vyvíjejí průzkumy, doufám, že si to uvědomují i ti, v jejichž rukou to nakonec bude. Jestli vidím nějaká reálná rizika, která bych nám voličům opravdu nepřál, pak je to nástup těch, co za svůj jediný program mají manipulaci, strach, kteří reálně vystupují proti vzdělanosti a vědě. Sorry jako, můžu si o pracovnících sdružených v hnutí ANO myslet mnohé ošklivé, ale reálně znám málo političek a politiků, na jejichž výkon by byl takový tlak a u nichž by se reálně prokazovali politické kompetence. Proč? Pan majitel si to může dovolit.
A tak se mnohem víc děsím nástupu těch, kteří mají své majitele kdesi… JO! Stačilo! Tyto dva subjekty působí natolik obskurně, že si jejich politický úspěch nemůže přát nikdo příčetný. V obou uskupeních jsou jasní zástupci ruské politiky. Z obou uskupení je zřetelný politický amaterismus. Po tom, že je SPD asociální a rasistické nemusíme nijak hluboce pátrat. Ovšem jak včera správně poznamenal Jan Bělíček STAČILO! si v daném rozhodně nezadá.
Co tímto dlouhatánským úvodem chci říci? Že kdybych měl tu možnost, umím si složit kandidátku z řady partají a jasně nevolitelné jsou pro mě jen dvě nepřiznané koalice. Zároveň tím chci říct, že díky svému působení v politice teď vlastně mám hodně ztížený výběr, vždyť z Pirátů se mě pokusili vyloučit kvůli kariernímu komunistovi Vladimíru Votápkovi, očerňovali mě a snažili se zastrašit. A tak je volba České pirátské strany pod Zdeňkem Hřibem trochu hořká.
Už zase nemám koho volit? Ruku na srdce, z pražské pirátské kandidátky bych si vybral pár lidí, kteří jsou ale naprosto bez šance, a tak bych to hodil těm, které bych vám ve sněmovně nepřál. V Praze alternativu s možností na úspěch, jíž bych dal svůj hlas, nevidím. Zkusit své štěstí s některým z pro mě často lidsky i programově zajímavých uskupení, které však při nejlepším možném výsledku sáhnou na nějakou tu korunu ze státního příspěvku, v dané chvíli nemám za prozíravé. Naštěstí je tu možnost zažádat si o voličský průkaz a vypravit se volit hrdinku či hrdinu svého srdce jinde.
Každé volby jsou svátek demokracie a každé volby nastává riziko, že si tu demokracii pochroumáme. A tak bych i vám přál, abyste daný svátek neslavili hořce, ale měli pocit, že jste udělali to, co považujete za správné. A navíc si můžete udělat výlet.