Nemusí se to zdát, ale toto by měl být text o naději, a berte jej prosím s nadhledem. Je konec školního roku, nás pedagogy čekají prázdniny, které prý máme i my politici, nevím. Každopádně s létem nastává čas a prostor se zamyslet. Zkusme to.
Dva staříci, jeden roky po své skutečné smrti, druhý stále vyčkávající se svým coming outem de facto od převratu bačují českou politiku. A mažou na chleba téměř všechny další relevantní hráče, jak se jim zamane. Těch, co našli cestu vzdorovat, je málo. Daleko úspěšnější strategií se ukázala cesta kooperace. V této disciplíně je viditelně nejúspěšnější bývalý agent StB, současný majitel nejen holdingu, ale i nejúspěšnějšího politického hnutí, Andrej Babiš.
Vraťme se k pánům. Jeden i druhý se rozhodli, že zničí své bývalé politické strany. Prvnímu se to povedlo skoro, druhý nedávno své dílo završil, když poslední zbytky sebeúcty dřívější ČSSD, nyní SOCDEM nahnal do náruče komunistů, populistů, národovců, přiznaných i nepřiznaných fašistů. Takže Sociální demokracii nechal definitivně rozpustit v tom nejhorším, čím česká politika oplývá.
Dlouholetá tvář liberálního křídla sociální demokracie Jiří Dienstbier se spolu s dalšími spolustraníky rozloučil s nejstarší českou stranou slovy: „Sociální demokracie se pod vedením Jany Maláčové a Luboše Zaorálka právě rozhodla zopakovat Fierlingerovskou zradu a kvůli snaze za každou cenu získat pár sněmovních mandátů vstoupit na kandidátku Stačilo!“
Shrnutí to je trefné. Poté, co Zdeněk Hřib, pronesl: „Chci stranu vycentrovat, aby Piráti byli hlavním politickou silou liberálního středu,“ aby následně ukázal, že v těchto přehuštěných vodách plovat neumí ani on a pod jeho vedením ani Česká pirátská strana. Když proto pod svá křídla nabral Zelené, aby zalátali díry. Je rozplynutí sociálních demokratů v komunisticko-fašistickém bahýnku posledním záchvěvem alespoň zdánlivě relevantní levicově orientované politické síly.
Levice v ČR jakoby neexistuje. Co se týká politických stran, je to pravda. Co se týká voličů? Nevěřím. Jasně, že levicové voliče vyluxovalo před lety ANO a spolu s ním ještě horší obchodníci s deštěm. V úvodu zmiňovaní pánové na tomto stavu dlouhodobě pracují. U Václava Klause by se mohlo zdát, že je to z důvodů ideologických, u Miloše Zemana, že je to z důvodů pomsty, ale faktem je, že jeden jak druhý prostě milují moc a mají potřebu ji mít, ať to stojí, co to stojí. A aktuálně to stojí život nejstarší českou politickou stranu. Zachránit ji může už jen další (v pořadí třetí) reinkarnace.
A teď to pozitivum. Když už máme politicky levici definitivně kaput, pojďme přemýšlet přes ty prázdniny o tom, jak levicové voliče, k nimž se sám počítám, vrátit zpět do relevantního politického oběhu. Babišové a Okamurové a jiní vidláci si jistě umí najít i další oběti. A pánové z úvodu snad už škodí naposledy. I když… Ale co už, na obnovu relevantní levicové politiky máme čtyři roky. A to je času dost.