„Obvodní soud pro Prahu 2 ve středu 4. června vyhověl žalobě spolku Dvojka sobě, který ji podal kvůli výpovědi nájmu pro galerii a kavárnu v takzvaných kobkách na pražském Rašínově nábřeží. Sdělil to předseda spolku Ivo Slavík a potvrdil Ondřej Šrámek, mluvčí městské firmy Trade Centre Praha (TCP), která smlouvy vypověděla.“
Takto skoupě a obecně se dá pojmout popis vítězství. A i když text zní vyloženě neživotně, mám radost! Jde totiž o první vítězství spolku Dvojka sobě, který bojuje o své bytí a nebytí na náplavce Rašínova nábřeží. S nemalým soupeřem. Bojuje totiž přímo se správcovskou městskou firmou Trade Centre Praha.
Vítězství je to drobné, protože nejspíš přijde odvolání. Rozhodnutí je předvídatelné, k tomu se dostanu, a pro mne v mnohém důležité. Dokládá, že máme s kolegy Jaroslavem Němcem a Robertem Veverkou roky pravdu a že kroky za záchranu (A)VOIDů nebyly „kamarádšoft“, jak se nám někteří, včetně vysoce postavených lidí ze městské firmy a MHMP, snažili namluvit, ale boj za principy.
Smutné na celé kauze je, že zatímco spolek stojí za oživením a zkulturněním náplavek, v postavě Iva Slavíka prakticky za jejich objevením. Správcovská firma se zatím naopak na likvidaci kulturního dění podílela a důsledkem její politiky je komercializace celého prostoru. Z náplavky se jí podařilo vybudovat místo pro líbivou instagramovou fotku a pro i na Prahu drahé popíjení alkoholu.
Pamětníci počátků náplavky kolem roku 2010 pláčou. Bez TCP byla náplavka plná pouličních hudebníků, performance, leckdy i divadelních představení, malých soukromých oslav při nichž se hrálo-tančilo-zpívalo, plná života. Chápu, že tento rozdováděný stav byl neudržitelný. Potřeboval nějaké mantinely, ovšem gentrifikace kráčející ruku v ruce s „panováním“ TCP je něco, co by neprospělo ani standardnímu nákupnímu centru. Natož místu, u jehož vzniku hrála zásadní roli živá kultura.
Co naplat, že v roce 2019 byly otevřeny první Kobky na Rašínově nábřeží realizované studiem Studio Brainwork architekta Petra Jandy, které jsou jednou z nejpozoruhodnějších a zároveň i odborně nejúspěšnějších architektonických realizací soudobé Prahy, když jejich provoz třímá v rukou firma, která jako svou prioritu vidí pouze finanční profit. Ruku v ruce se světovou architekturou totiž nejde ani správa prostorů, ani péče o programové formování.
V současnosti na náplavce kulturu poskytují de facto jen (A)VOID Floating Gallery, nyní nově otevřená pod jiným provozovatelem, do nedávna kvůli krokům TCP nefunkční, Loď Tajemství bratrů Formanů a (A)VOID Gallery a Café, které se s TCP soudí. Občasné party na Kayak Beach Bar sice přitáhnou lidi, ale jejich fungování de facto koliduje s tím, co TCP po náplavkách chce. Ticho.
O podivných krocích městské firmy Trade Centre Praha píšu opakovaně, proto mne nepřekvapilo rozhodnutí soudu. Vždyť v článku z prosince 2024 k tvrzení o hrubém porušení smluv ze strany (A)VOIDů konstatuji:
„Je patrné, že o spolupráci s oběma subjekty byla společnost TCP nejen zpravena, ale sama s ní i souhlasila. S danými subjekty navíc i osobně jednala, jak dokládají i další dokumenty. Že její představitelé dnes neznají, jaké smluvní vztahy váží spolek a správcovskou firmu, vypovídá ze všeho nejvíce o neschopnosti současného managementu TCP informovat se o historických souvislostech, které sama společnost vytvořila a akceptovala. Nebo prostě jen manipuluje s fakty.“
Dle mého soukromého a dlouhodobého názoru TCP manipuluje, šikanuje, nespravuje. Jsem hodně zvědavý na písemné vyhotovení rozsudku, protože tam by některé z těchto faktů mohly zaznít jasně.
Každopádně kroky kolem (A)VOID Café a (A)VOID Gallery lze vnímat i v kontextu Restaurace Vltava, která s TCP vede podobně bizardní soudní spor, kdy si TCP z pozice moci snaží urvat co nejvíc z koláče. Věřím, že i zde dopadne soudní řízení obdobně a jsem na něj zvědav.