Samozřejmě lze vnitrobloky využívat k budování podzemních parkovacích stání či soukromých bazénů (ano, i to se děje). Jako cestu však vidím spíš eliminaci takových excesů.
Naopak bych preferoval scelování často neesteticky a nahodile rozdělených vnitrobloků a jejich návrat k původnímu účelu, tedy drobné zahradnické práci, odpočinku a relaxaci.
Město by mělo být pro lidi a vnitrobloky mohou být jedním z přirozených míst, kde se sousedi potkávají. Vnitroblok nemusí být jen smrduté betonové stání pro popelnice, místo, kam vaše sousedka chodí na cigárko, prostor, kam kluci z autoservisu odvedle vypouštějí vyjetý olej do kanalizace. K takové změně stačí málo. Domluvit se. Využít třeba některou z grantových pobídek, které nabízí i naše městská část a pak hurá do práce.
Osobně rád chodím do „mega“ vnitrobloku Mečislavka na Praze 4. Ukazuje, že lze spojit příjemné s užitečným. Parkoviště zde sice najdete (i ten autoservis), ale zabírá jen menší část pozoruhodného prostoru. Pak tu najdete komunitní zahradu, dětské hřiště či místo pro táborák. Díky komunitě to tu žije.
Sousedské festivaly jako Nuselské dvorky či Žižkovské mezidvorky jsou přesně to, kam by se naše dvojkové vnitrobloky mohly posunout. Z míst pro odložení odpadu či automobilů na prostory, kde se rádi a s chutí potkávají lidé, kde se jednou za čas stane i něco pěkného. Nebo vy byste nechtěli Vinohradské dvorkování, Novoměstské otevřené dvory či Vyšehradské sousedské slavnosti? Já bych se nezlobil.
Zdroj: Strana 12 | Blíží se zápisy | 04/2025 | Noviny Prahy 2