Po pravdě? Má oblíbená hřiště nejsou v Praze 2. Přesněji, jedno dvojkové oblíbené není ve správě městské části. Nejčastěji navštěvovaná „městská” hřiště, tedy Folimanku a Výtoň, sužují různé, nemalé, nedostatky.
V případě Folimanky je to především chybějící stín v části určené pro nejmenší a „zmastěná“ část parku pod Nuselákem. I povedený skatepark kvůli nevhodně zvolenému umístění přímo pod mostem obtěžuje hlukem. Výtoň zase často naráží na své kapacitní limity, s tím se pojí další problémy. Neutěšený stav sociálních zařízení, přeplněné odpadkové koše či často poškozené herní prvky jsou jedny z nich.
Skutečně rád mám hřiště na Vyšehradě, to je ovšem ve správě národní kulturní památky Vyšehrad. Zde kvituji řešení prvků, které jsou protikladem unifikovaných atrakcí i samotný nápad. Už se těším, až dojde k plánované rekonstrukci.
Ovšem něco opravdu skvělého jako hřiště v Gutovce či Stromovce na Praze 2? To musíte jinam. Nejbližší opravdu vyvedené hřiště najdete v Braníku. Areál Vltavanů 229 je ve správě DDM Praha 4. Kdo tam nebyl, napravte.
Nedávno jsem četl skvělý rozhovor s americkou architektkou, designérkou a výzkumnicí Meghan Talarowski. Má několik tezí. Na hřištích se mají bavit a hrát si nejen děti, ale i dospělí. Hra musí nést jistá rizika, jinak nudí. Hra nemá být nebezpečná, ale má podně covat k riskantnímu jednání. Talarowski navíc zdůrazňuje, že je třeba vážit si každého vzrostlého stromu. Hřiště v Braníku plní to i to. Je krásné. Rád bych se dočkal podobného na Praze 2.
Zdroj: Strana 12 | Pamětník vzpomíná na 21. srpen 1968 | 08/2024 | Noviny Prahy 2