Žijeme v pozoruhodné době, zatím. Můžeme v přímém přenosu sledovat genocidu a dohadovat se, zda si ji oběti náhodou nezaslouží. Můžeme v přímém přenosu sledovat rozklad demokracie a dohadovat se, zda za tento rozklad nemůže někdo jiný než ti, kdo se ho dopouští. Můžeme v přímém přenosu sledovat válku a dohadovat se, zda agresor není obětí. Můžeme v přímém přenosu ničit dlouho vydobývaná práva a dohadovat se, zda je ve skutečnosti nehájíme. Můžeme bezostyšně lhát a dohadovat se, zda náhodou nešíříme pravdu. Můžeme zasévat nenávist a dohadovat se, zda nejsme apoštoly lásky a míru. Můžeme sledovat a dohadovat se. Zatím.
Postmoderna nás učila, že vše bylo řečeno. Nyní se učíme, že ať je řečeno cokoli, může to také cokoli znamenat. Trochu dada, trochu expresionismus. Emoce poráží slovo KO v prvním kole. A my to zatím můžeme sledovat a dohadovat se. Na Slovensku to už musí žít.