A je to tu zase – Železniční most pod Vyšehradem. Nedávno mi kamarád poslal trefný postřeh:
„Jsme stát inženýrů… kteří nám opakovaně vysvětlují, proč neumí opravit opravitelný most.“
A nebo, jak to řekl pan Werich, tradičně moudře klaunující:
„Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“
Co víme? Soumostí železničních mostů pod Vyšehradem je opravitelné. Potvrdilo to kolokvium pořádané Správou železnic, opakovaně to potvrdili zahraniční experti a nejnověji i pracovní skupina Národního památkového ústavu. O opravitelnosti není třeba diskutovat.
Soumostí je zároveň unikátní a památkově chráněné. To potvrzuje nejen opakované nesejmutí památkové ochrany, ale i zpráva HIA a stanovisko UNESCO. Ani o tom není třeba diskutovat.
Protože pracovní skupina potvrdila nejen opravitelnost, ale i dlouhodobou životnost opravy, objevil se očekávatelný mediální protitlak. Zapojila se Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) i jeden z hlavních protagonistů celé kauzy, profesor Pavel Ryjáček.
Za mě je to vlastně pozitivní. Pan profesor se konečně přestal tvářit jako nezávislý expert a otevřeně vystupuje jako PR mluvčí konkrétního projektu. A ve prospěch tohoto projektu se nebojí manipulovat ani prokazatelně lhát – viz aktuální rozhovory i teatrální gesta.
Pojďme si ale nalít čistého vína. Ministr dopravy rozhodl jasně. Oprava. A protože proběhlo vše výše uvedené, je potřeba zmínit ještě jeden zásadní fakt. Na evropské úrovni padlo rozhodnutí, které bourání mostu prakticky vylučuje. Evropské peníze na demolici nepůjdou – znamenalo by to jít proti stanovisku, které jasně říká, že památka je opravitelná.
Můžeme se bavit o technických detailech, jako je výškový profil nebo přechod na 25 kV AC. Jsou řešitelné. Můžeme se bavit o potřebnosti třetí koleje – s ohledem na kapacity Hlavního nádraží ji nejspíš potřebovat nebudeme. Můžeme se bavit o smysluplnosti zastávky na Výtoni. Ale…
Fakt je, že bylo rozhodnuto. A i kdyby ministr Klempíř začaroval na ministerstvu kultury – což nelze vyloučit, protože Motoristé opakovaně ukazují, že legislativní rámec nehodlají respektovat – stále tu bude vyšší instance. Tudíž evropské peníze na bourání nebudou. Leda počkat na vystoupení z EU, ale to by pak peníze nebyly tuplem.
Řešení existuje. Jmenuje se rekonstrukce. A ta musí začít bezodkladně.
Pak samozřejmě tlak na Nové spojení II, protože moderní železnici Praha potřebuje jako sůl.