Válka na Ukrajině trvá přes 11 let. Jedná se o jednoznačnou agresi ruského státu proti suverénnímu státu a jeho obyvatelstvu. Jedná se o kroky zločinné, zavrženíhodné souzení a odsouzeníhodné.
Válka na Ukrajině není naše válka. Zatím. Naštěstí. Vděčíme za to neskutečné vytrvalosti a odvaze všech Ukrajinek a Ukrajinců, kteří veškerá zvěrstva, jež s sebou válka přináší, snášejí za nás. My je můžeme jen podporovat. A ani to se nám často nedaří v takové míře, v jaké bychom byli schopni.
Včerejší gesto Tomia Okamury vnímám jako oporné. A svou reakci na ně vnímám jako podporu všem ukrajinským přátelům, známým a samozřejmě nejen jim. Na Ukrajinu, již válečnou, mám ty nejlepší vzpomínky. A nejen já, ostatně skvělý básník i přítel Šimon Leitgeb si zde našel ženu, ač ne původem z Ukrajiny, ale USA, protože jeho žena už tou dobou na Ukrajině pomáhala. Svou trochou se snažím dlouhodobě přispívat jako občan i jako komunální politik.
Samozřejmě vnímám, že se konflikt na Ukrajině vyvíjí, že se vyvíjí nálady kolem něj, že se vyvíjí vnímání ukrajinských politiků atd. Je to logické. Ale svou podporu Ukrajině, Ukrajinkám a Ukrajincům nehodlám měnit do doby, dokud o to nebudu požádám právě jimi. Protože jak píšu výše, naše válka to není. My můžeme jen pomáhat mírnit to strašné utrpení.
Od vstupu do politiky se snažím dělat gesta s rozmyslem, aplikovat je na případy, kdy mi opravdu dávají smysl. Tady ten smysl vidím jako jednoznačný, protože na odpornost je třeba reagovat.
foto: 27. 10. 2017, Ivano-Frankivsk