Jsem z generace, která si dobu předlistopadovou pamatuje mlhavě. Když Sametová revoluce nastala, táhlo mi na pátý rok. Stojíme kdesi v davu s lampiony. Pak s bratrem děláme z prstů véčka, pořádně nevíme proč. Pár dětských vzpomínek.
Možná proto mám za přirozené, ctít demokracii a její instituce. Možná proto mi přijde nezbytné se každých voleb účastnit. I když jsem často nenašel „své“ kandidáty, k volbám jsem vždy šel. Možná proto mi přijde naprosto v pořádku kritizovat volené zástupkyně a zástupce, nikoli voliče. S lidmi se mohu hádat o názorech a mohu se je snažit přesvědčit, jejich volba je však jejich věc.
Pokud se podívám na výsledky letošních voleb, je jeden vítěz, o kterém se moc nemluví. Je jím volič. Opakovaně říkám, že aktivní občan je bytost ryzí. Rytíř Jedi, kterého je třeba si vážit, byť nemusí dle nás na správné straně síly. A volič je takový padawan aktivního občana. Proč dle mého letos vyhrál?
Vyhrál, protože voličů k volbám přišlo skoro 70 %. Paráda, to se už pomalu blížíme entuziasmu 90. let. Kdy se ještě nebrblalo: „Kdyby mohly volby něco změnit, tak už by je dávno zrušili.“ Očividně jsme letošní „svátek demokracie“ vzali ve většině opravdu jako svátek, jako něco podstatného.
Vyhrál, protože oproti minulým volbám v roce 2021, kdy propadlo neuvěřitelných 1 069 359, což bylo téměř 20 % všech hlasů, se letošních 413 603 nedá srovnat. Je to něco málo přes 7 %. A pokud by do luftu nezmizelo 242 031 hlasů voličů neúspěšného hnutí STAČILO!, což je za mě jedno z největších – a jo, uznávám, věru milých – překvapení, bude pryč jen něco velmi jemně přes 3 %. Voliči tak hlasovali hodně na jistotu.
Vyhrál volič, protože, když nebyl spokojený s kandidátkou stran tzv. vládní koalice, a jakože – zdá se – hodně nebyl. Tak si ji uzpůsobil dle svým přání a potřeb. Především však dle pravidel hry. A tak máme u Pirátů 15 žen z 18 poslankyň a poslanců, u STAN řadu nových tváří a u SPOLU Lidovce. Volič, tedy voliči a voličky, to tak očividně chtěl.
A dle toho, kolik voličů mimo velká města a v chudších regionech volilo ANO, které jim dopřálo aspoň marketingovou přízeň, by skoro stálo za to se zamyslet, zda by ty nové tváře a nové poslankyně nechtěly napřít více zájmu a sil právě do těchto míst. Protože především Praha, ale i Brno, a nakonec i další „velká města“ mají určitou pozornost. Ale kdy jste naposledy slyšeli třeba o Aši? Když vynechám hodiny zeměpisu, samozřejmě. Tyto nové tváře by to mohly mít o to snazší, že minimálně jedné straně očividně záleží jen na tom, kdo ho má větší a silnější, a tak se o nic a nikoho jiného zajímat nebudou.
Vyhrál volič, a to je důvod se nemračit.