Když jsem byl malý kluk, měli jsme s bráchou stavebnici, SEVA se tuším jmenovala. Taková horší nápodoba LEGA, u které se pravidelně lámaly některé dílky. Bylo to možná ještě před revolucí nebo těsně po. Mamka si někde sehnala kontakt na filiálku a vždy, když se nám dílky zase rozbily, napsala do továrny, zda by neposlali nové. Poslali. Posílali dlouho. Historku mi připomněl nedávný zážitek, který do dnešní uspěchané jednorázové doby úplně nesedí. Aneb po nějaké době příspěvek nepolitický, chválící, venkoncem nadšený. Jen pozor, chvíli to tak nemusí vypadat. Do našeho rozbitého světa a bonusově změněného času mi však sedí. Třeba vám udělá radost.
Máme doma kuchyňského robota, jmenuje se Eta, příjmením Multiplo. Robot umí šlehat, sekat, hnětat – patrně i mnohé další. Protože je už mnoho let stár, je elektronicky dosti nevyspělý a uměle hloupý, což kvitujeme. Navíc pracuje řadu let řádně, tudíž nebyl důvod ke stížnostem. Foodfluencerovi by srdíčka nepřihrál, ale pět dětí zvládá nasytit. Tedy… …zvládal to do doby, kdy se mi podařilo znehodnotit jednu z ocelových metliček určených ke šlehání. Nerozpadla se úplně, ale po roztočení začala vydávat nesnesitelné zvuky a vyváděla všemožné pohybové brykule. Chvíli jsem se tento neduh snažil přehlížet, ale když jsem potřetí „vymaloval“ bramborovou kaší kuchyni, přistoupil jsem k ráznému kroku. Zapnul internety.
Zjištění prvé. Robotova elektronická stopa stále existuje, byť na standardních e-shopech jej naleznu jen jako vzpomínku. Alespoň přes bazary jej dohledám. Ovšem my nechceme celého robota, chceme jednu konkrétní metličku. Zjištění druhé. Eta má svůj e-shop a na něm nejen nové výrobky, ale i řadu vyfikundací ke svým zařízením. Po chvíli pátrání zde nacházím tvarově shodnou metličku. Objednávám ji. A… …a zjišťuji, že jsem se dopustil zásadního pochybení. Kromě shodného tvaru je třeba hlídat i výrobní číslo. Já jantar. Eta Multiplo existuje v několika verzích. Mnou objednaná metlička se dodávala k typům 1088 a 2088. To mi mohlo být hned jasné! Naše 3088 má metličky objemnější. Nevzdávám se.
Protože Eta kromě e-shopu nabízí i síť kamenných obchodů, říkám si: „Zkusím nepotřebný výrobek, alespoň vrátit.“ Chystáme se právě do Teplic, vím, kde tam kamenný obchod je, beru s sebou metličku zakoupenou, prozíravě i metličku požadovanou a vydáváme se s rodinou na cestu. V obchodě na mě paní nejprve trochu zírá. „Opravdu si radši nekoupíte nového robota?“ ptá se s podivem, ale následně pojímá mé přání jako výzvu. Na webu Ety mnou požadovaný výrobek také nenalezne. Uznávám, že mě to těší, nejsem tedy zase takové tele. Následně se asi 20 minut probírá jakýmsi interním systémem, v němž zjišťuje, že tři kusy mnou požadovaného výrobku existují. „Jeden je na pobočce v Jablonci, dva v Liberci,“ hlásí teď už s očividným zájmem, „ale Jablonec vám nedoporučuju. Jsou tam nové prodavačky a toto je hodně vousatá záležitost.“ Je to tak půl hodiny od vstupu do prodejny a paní mi s šibalským, „dejte vědět, jak to dopadlo,“ předává číslo na libereckou prodejnu i s unikátním kódem mnou požadovaného výrobku. Volám do Liberce.
„Že holkám z Teplic děkuju,“ vítá mě liberecká prodejna. Po krátkém vysvětlování však i tamní pracovnici problém zaujme. „A víte, že je vážně máme? Jen to budu muset prohrabat o víkendu, bude to někde hluboko. Nadiktujte mi číslo, adresu.“ Diktuji z Teplic pražskou adresu: „Jo počkat, neposíláme do Teplic, ale do Prahy?“ Už se ani moc nediví. „Tak já se vám ozvu,“ zakončuje hovor. Neozve, ale do tří dní mi v mobilu přistává zpráva. Mám balíček. Když jej vyzvedávám, zaujme mě jeho objem. Když jej rozbaluji, preciznost ukrytí výrobku. A hurá! Detektivka končí. Jedna ze tří oficiálně existujících metliček je naše. Celý příběh je zdánlivá hloupost, jenže tolik péče mi už dlouho, nejen při nákupu, někdo nevěnoval. Kdybychom se k sobě chovali jako pracovnice kamenných obchodů ETA Teplice a Liberec, bylo by na světě fanfárověji, nemyslíte?