Natuurecentrum Ameland je parádní muzeum. Ostrov představuje komplexně. Tradičně faunu a flóru, ale ty i názorně formou procházky po biotopu, geologická období, systém přílivů a odlivů, historii těžby plynu atd. etc. Co mi však přišlo naprosto skvělý, jak přirozeně, pochopitelně, citlivě, přitom názorně a velmi silně je do celé expozice zapojeno téma ekologie.
U nás jsme zvyklí nahlížet globální oteplování hodně teoreticky, podobně jako jiná témata, která se nás zdánlivě netýkají. Na Amelandu, když to řeknu naprosto polopaticky, počítají s tím, že pokud se lidský přistup k planetě nezmění, do 200 let ostrov přestane existovat.
Těch důvodů, proč tomu tak je, je mnoho, od přílišné salinity půdy a nemožnosti ji zemědělsky obhospodařovat, po nedostatek pitné vody, přílišnou erozi, zánik současné fauny a flóry a nahrazení jinými, nyní invazivními druhy, až po nárůst četnosti a intenzity bouří, zvýšení teploty pevniny i moře či zvýšení mořské hladiny. Všechny způsoby možného zániku však spojuje právě globální změna klimatu. A pokud se nic nezmění, vzájemně se podpoří.
A tak v expozici sledujete stovky druhů ptactva, mořské havěti, květin. Dotýkáte se kostry před desítkami let na pobřeží vyplavené velryby a v hlavě vám šrotuje, tohle tady prakticky za chvíli vůbec nemusí být, protože jsme tu my. Což je lapidárně pojmenováno v konstatováních:
„Můžete před klimatickou změnou zavírat oči. Ale klimatická změna vás nemine.“
„Planeta Země nemá problém pokračovat bez lidí.“ či
„‚Použil jsem na Amelandu auto jen jednou,‘ říká 40 000 zdejších turistů. A co řeknete vy?“
A ona ta lapidárnost a názornost funguje. Pokud si chcete uvědomit, proč jsou nesmysly kolem neexistence globálního oteplování takový problém, stavte se na Ameland do muzea. A já bych si přál, aby podobný přístup byl vystopovatelný i u nás v Česku. Dává to velký smysl.
