V sobotu 6. září odvysílala Česká televize v pořadu Z metropole reportáž o restauraci Vltava, v níž připomněla, že tato kulturní památka nacházející se na náplavce Rašínova nábřeží, letos slaví 80 let od svého vzniku.
Kromě této nostalgické linky se však reportáží táhne i aktuální spor s městskou firmou Trade Centre Praha a. s. (dále TCP), která má správu náplavek na starost. Namísto oslav tak rodina Soukupova opětovně řeší soudní spor, tentokrát s Magistrátem hlavního města Prahy, potažmo jím zřizovanou firmou.
Již v minulosti jsem upozorňoval, že: „Problém je, že kroky, kterými se toho snaží městská firma TCP dosíci, korespondují s jejími předchozími kroky v jiných kauzách. Tzn. posudky, které lze dle libovůle měnit, šikanózní kroky, které zasahují do chodu zařízení, i nemístné požadavky ohledně finanční kompenzace.“
Má slova nepřímo potvrdil ve svém rozsudku Městský soud v Praze, který v obdobné kauzu mezi TCP a spolkem Dvojka sobě shledal žalobu TCP jako neopodstatněnou. Podobně je potvrzují i slova mluvčího TCP Ondřeje Šrámka přímo v reportáži:
„(…) pokud někdo není schopen tady na náplavce provozovat byznys za třeba 25 000 Kč měsíčně nájemného, tak ať to radši prodá. Takhle je to myšleno. To není myšleno jako prodáte ve smyslu výhružky nebo nátlaku, ale je to vlastně řečnická otázka.“
Když se přepneme do reality, ne do mediálních frází, řečnická otázka vypadá jako předžalobní výzva provozovatelům restaurace Vltava a poté soudní spor s vlastníky kulturní památky, jimž je vyhrožováno i možným odsunem stavby. I proto tvrdím, že TCP ve svém konání navazuje na odkaz Romana Janouška, který se prostřednictví své firmy soudil s majiteli legendární restaurace v roce 2009, ostatně posuďte sami:
„Přístup TCP je vyloženě nátlakový. To dokládá například výzva a zplnomocnění, jejichž autorem je JUDr. Olejníček. Jen pro zajímavost, oba dokumenty jsou prvním oficiálním kontaktem, které si rodina Soukupových a firma TCP dle mých zjištění vyměnili. Pokud tímto způsobem TCP jedná se svými nájemci, měla by se věnovat jiné činnosti.
V obou dokumentech se navíc uvádí, že kulturní památku je možné odstranit. Což je naprosto nekulturní hanebnost, která náležitě kontrastuje s aktuálním konstatováním UNESCO ve věci Železničního mostu pod Vyšehradem.“
Reportáž, kterou najdete v odkazu pod příspěvkem, je tak další ilustrací tristní správy náplavek ze strany TCP. A protože se se stavem na náplavkách nehodláme smířit, sledujeme počínání městské firmy na stránce Ostře sledované náplavky.